Dobrý rozhovor
Charitativní projekt Gump ‑ protože to nevzdám se stává fenoménem. Zapojuje se do něj škola za školou
V září 2019 jsme vydali knihu Gump: Pes, který naučil lidi žít. Jejím autorem je Filip Rožek, spoluzakladatel organizace Se psem mě baví svět. Expedovali jsme už 90 000 výtisků a příběh o toulavém psu Gumpovi si našel příznivce i mezi školáky. Autor společně se psem Gumpem putuje po školách a účastní se besed.
Filipe, odehrály se tři křty, na kterých bylo plno. Vznikla písnička, Ivan Trojan namluvil audioknihu, vystupoval jste v Show Jana Krause. Z Gumpa se stal velmi rychle fenomén, dávno už to není jen o knížce. Navíc vás škola za školou zve na besedy. Jak tento posun vnímáte?
Od počátku mám pocit, že Gumpovi svítí šťastná psí hvězda. Snažili jsme se to vytvořit opravdově, autenticky. Myslím si, že okolí to přesně tak vzalo. Jsem moc šťastný, jak to lidé přijali, co jim to dává, co mi každý den čtenáři píšou. Vnímám to jako velký dík.
Co se týče spolupráce se školami, přijde mi, že je to snad nejdůležitější vyústění celého projektu. Mám radost, že tomu děti chtějí porozumět a příběh o Gumpovi je baví. Příbramská základní škola se mi ozvala sama a další školy raketově přibývají. Knížka je vyprávěna z pohledu psa. Myslím, že učitelé pochopili, že tím je to pro děti lákavější, a dají se jim tak snáze vysvětlit hodnoty, o kterých se tam píše.
Takže jste knížku zamýšlel pro děti?
To ne, psal jsem ji původně pro pejskaře, pro komunitu lidí okolo naší organizace Se psem mě baví svět.
Ale zpětně si myslím, že mě při psaní hodně ovlivnila energie mé devítileté dcery, která ostatně v příběhu také vystupuje jako jedna z postav.
Hlavním hrdinou knihy je toulavý pes Gump, který se snaží vrátit ke svému páníčkovi. Je hlavním tématem knihy psí odvaha?
Kniha zdaleka není jen o psech. Stejnou měrou je i o lidech a o jejich přístupu ke zvířatům. O tom, že bychom neměli před zlem zavírat oči, jak v naší písničce trefně napsal Eda Rovenský z Poetiky.
V příběhu vystupuje postava pana Tlustého. Nechci čtenářům prozrazovat děj, zeptám se tedy opatrně – jak daleko do fantazie jste se s touto postavou při psaní vydával?
Bohužel i Tlustý, tak jako ostatní zvířecí a lidské postavy, v knize vychází z praxe, z toho, co jsme při zachraňování psů zažili. Není zdaleka ojedinělým případem, že lidi utýrají psa do žalostného stavu a pak ho vydávají za nalezence. Chtějí zvíře nechat u veterináře uspat, a ještě se přitom tváří jako soucitní lidumilové.
Filip Rožek a Gump v Show Jana Krause
Ivan Trojan načetl audioverzi knihy
To je šokující. V čem spočívá jádro problému? Myslíte, že tyto lidi baví ubližovat zvířatům, že se v tom vyžívají nebo si léčí své frustrace?
Spíš bych řekl, že psa nevnímají jako bytost, která má emoce, strachy a cítí lásku, ale jako věc. Jako alarm na zahradě, kterého se chtějí zbavit, jakmile přestane fungovat. Nebo jako stroj na rození štěňat, a tedy snadný zdroj příjmů. Prostě kvůli svému zničenému a nešťastnému životu udělají zničený a nešťastný život i tomu psovi, který nemá na výběr.
Co znamenají psi pro vás? Proč jsou podle vás pro lidi důležití?
Asi bych na to odpověděl slovy Gumpa z knihy: myslím, že psi dokážou ochránit lidská srdce, ukázat nám, že láska je to jediné, co má na světě opravdu smysl. A jsem přesvědčený o tom, že psi mají skvělou schopnost přivést lidi zpátky do života, postavit je na nohy.
Pracoval jste mnoho let v televizi jako dramaturg, s tvorbou máte bohaté zkušenosti. Gump je vaší druhou knihou. Jak bylo těžké knihu napsat? Odhodlával jste se dlouho? Váhal jste?
Nevím, jestli jsem váhal, nebo ne. Zkrátka jsem si sedl k počítači a začal psát, protože jsem ze sebe chtěl dostat emoce ze silných psích příběhů, se kterými jsem se setkal. A když si sednete a začnete psát, je to nějaký váš osobní příběh, vaše zpověď, intimita, ve které to píšete. Vy, počítač a myšlenky. Neuvědomujete si, kolik lidí to bude číst. Když něco napíšete, pošlete to pár kamarádům, jestli se jim to líbí. Ale nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli si to přečte pět lidí nebo padesát tisíc čtenářů.
Vznikal příběh o Gumpovi na jeden zátah?
Kniha vznikala po částech. Vždycky jsem napsal kousek a ten den večer jsem vůbec nevěděl, jak budu dál pokračovat. V noci jsem ten příběh sám v sobě znovu prožíval a ráno jsem zase věděl, kudy se vydat. Ze začátku jsem měl obavy, že se brzo vypíšu, ale od půlky knížky mě to přešlo a už jsem věděl, že se nevzdám a že to dám.
Takovým zvláštním způsobem mi v tom pomohla Veronika Hájková (v knížce Veronika Rybička). Když jsem jí text po kouskách posílal ke gramatické kontrole, rozdělovala ho na stránky. Vždycky jsem jí volal a ptal se: „Veroniko, tak na kolik stránek to vyšlo?“ Ona mi třeba řekla, že patnáct, a já na to: „To je ale strašně málo.“ Jednou večer mi zavolala a ptá se: „Tak kolik byste chtěl, aby těch stránek bylo?“ – „Líp by se mi dýchalo, kdyby jich bylo tak třicet,“ reagoval jsem. Načež Veronika prohlásila, že změnila font z velikosti osmnáct na dvacet čtyři a že jsem na třicáté šesté stránce. (smích) Člověk zkrátka potřebuje pracovat s pocitem, že to rychle narůstá a že má pořád co psát. Tímhle způsobem jsem knížku napsal a měla asi dvě stě dvacet stránek. Až na konci jsme velikost toho fontu změnili zpátky.
A jak to bylo s Gumpem? Vidíme vás všude s ním, v knize jsou jeho fotografie a jeho podobizna je na obálce. Vznikala ilustrace podle Gumpa, nebo se naopak hledal pejsek, který by vypadal jako ten na obálce knížky?
Gumpa jsme objevili, když jsem byl s knížkou asi ve třetině. Abych to uvedl na pravou míru, objevila ho již zmiňovaná Veronika. Odebrali ho někomu kvůli zanedbání péče, a tak jsem si ho vzal k sobě.
Výtěžek z prodeje knihy poputuje na transparentní konto organizace Se psem mě baví svět. Na co konkrétně peníze použijete?
Peníze dostaneme příští rok. Spolupracujeme po celé republice zhruba s dvaceti organizacemi a útulky, do kterých budeme výtěžek „rozpouštět“. Použijí se hlavně na komplikované operace, které bývají na seznamu péče o týrané a opuštěné psy nejvyšší položkou.
Co dalšího chystáte? Můžou se čtenáři Gumpa těšit třeba na další díl?
Pan režisér F. A. Brabec, který natáčel klip k písničce Protože to nevzdám, by rád o Gumpovi udělal celovečerní film. Pokud vše dobře dopadne, mohl by být příští rok o Vánocích film v kinech.
„Hodně lidí má rádo jenom lidi, který voněj, a jakmile začnete smrdět, tak už jste pro ně bez hodnoty. Člověk pak sám se sebou přestane počítat. Ale lidi neuměj to, co my, protože když zvíře zjistí, že to druhý zvíře se sebou přestane počítat, tak pak běží vedle něj do doby, než ho vrátí do života.“
