Carsten Henn

V českém překladu zatím vyšly dvě vaše publikace, jedna se věnuje vínu, ta druhá – Knihonoš – je až filozofickým beletristickým dílem. Z vaší tvorby je patrné, že jste rozkročen mezi literaturou faktu, beletrií i krimiromány. Jak se všechny tyto žánrové oblasti propojují? Reflektují vás samotného?

V každém případě. Jsem požitkář skrz naskrz. A víno a knihy u mě patří k největším potěšením na světě. Mají společné to, že abyste je mohli opravdu ocenit, musíte je skutečně prožít. Čtení knihy, stejně jako dobré víno, vyžaduje pozornost. Chce to čas, pohodu a otevřenost. Ale pak je za to člověk bohatě odměněn.

V českém překladu nedávno vyšel Knihonoš, pro spoustu čtenářů je to lákavý titul. Věnuje se knihám jakožto nesmrtelnému fenoménu, zároveň je polemikou o životě, o lidech, o síle slova a literatury vůbec. Jak jste přicházel k tomuto tématu?

Kamarádka mi vyprávěla o knihkupci, který po zavírací době roznáší pěšky svým zákazníkům objednané knihy. Ten nápad se mi zalíbil natolik, že jsem o něm chtěl napsat román. Ale čekal jsem, až mě napadne ten správný příběh. Nechal jsem myšlenku uzrát jako dobré víno. Nakonec trvalo sedm let, než se z mých myšlenek vynořila Šaša, druhá hlavní postava vedle knihkupce Carla Kollhoffa, a s ní i celý román.

Jak jste tvořil svou ústřední dvojici, která vzbuzuje až poutavý kontrast? Knihovníka pana Kollhoffa a devítiletou Šašu, která mu vstoupí do rutinního života a dokáže ho doslova obrátit naruby?

U hlavních hrdinů jsem se inspiroval svým otcem a svou dcerou. Takhle jasné inspirace jsou u mě spíš neobvyklé. Ale v tomhle případě to bylo naprosto přirozené. Můj otec, samotářský knihomol, a moje zvědavá dcera, která vidí svět kolem sebe úplně jinýma očima. A právě tenhle kontrast mi připadal mimořádně atraktivní. Hlavní postavy románu samozřejmě velmi rychle začaly žít svým vlastním životem.