Rozhovor začínáme nejdůležitější otázkou. Co přesně by si měl čtenář představit pod tvou pozicí ředitel oddělení marketingu a e‑commerce? Víme, že se to nedá úplně jednoduše shrnout do pár vět, ale jak bys čtenářům svou náplň práce přiblížil?

Pro čtenáře to opravdu může být trochu složité na představu. V mé pozici se propojuje obrovské množství věcí a v podstatě každý rok se něco zásadně změní či rozšíří. Tak jak roste naše společnost, tak se vyvíjí má pozice. Zkuste si to představit tak, že jsem něco jako alchymista na dvoře Rudolfa II. Mám v kanceláři hodně knížek, hodně barev, občas něco vybouchne, občas se povede vyrobit zlato, a hlavně většina lidí se dívá na mé počínání jako na magii.

Nicméně vážně, když opustíme nadsázku. V mé pozici se snoubí v podstatě tři základní věci. Kompletní fungování online obchodu naší společnosti, a to jak po marketingové, technické, tak i obchodní stránce. Mám za úkol, aby e‑shop fungoval, rostl a lidé tam nakupovali rádi. Dále mám zodpovědnost za propagaci celé společnosti KNIHY DOBROVSKÝ a to jak podporu značky, tak pomoc prodejnám, aby se o nich vědělo. Obecně zaštiťuji naši komunikaci včetně zákaznického centra. No a třetí oblastí, kterou mám opravdu hodně rád, je Naše nakladatelství. Vydáváme stovky knížek ročně a zde se podílím jak na jejich výběru, tak následně přípravě a samozřejmě propagaci.

Jak se člověk vůbec dostane k takové pracovní pozici? Byla v tom láska k literatuře nebo shoda náhod?

Spíše shoda náhod. O tom, že v KNIHY DOBROVSKÝ hledají člověka na pozici ředitele marketingu, mi řekla manželka. Bez ní bych se o inzerátu asi ani nedozvěděl. V minulosti jsem se věnoval velkému množství oborů. Přišel jsem z bytového developmentu, předtím jsem spoluzaložil agenturu, která se věnovala tvorbě webů, překladům a tvorbě obchodních textů nebo jsem tři roky pořádal hudební festival. Je to tedy rozmanitá cesta. Láska k literatuře byla ovšem hodně důležitá. Vždy jsem byl vášnivým čtenářem, a hlavně jsem hodně psal a to jak poezii, tak beletrii. Osobně to vnímám jako šťastnou shodu okolností, že nyní mohu působit ve světě literatury.

Naše skupina Knižní závisláci je unikátní projekt, který nemá v ČR obdoby. Nebyl jsem tedy překvapen, že jsme zvítězili, ale byl jsem velmi potěšen. Nyní už pracuji na projektu, který by měl ceny sbírat v roce 2021 a opět mohu garantovat, že to bude pecka.

Druhým větším projektem byla také Velká povídková soutěž, která nakonec vyrostla do větších rozměrů, než bylo původně zamýšleno. Tak velký zájem asi nebyl očekáván, že? Jak redakce takový nápor zvládala a v jaké fázi jsou povídky nyní?

Když jsem tuto soutěž vymýšlel, tak jsem si řekl, že by bylo úplně skvělé, kdyby nám dorazilo 200 povídek. Nakonec jich přišel pětinásobek, což bylo cca 15 milionů znaků. To už je opravdu extrémní množství textu a vyhodnocení se protáhlo na několik měsíců. Komplikací byl i fakt, že dorazilo opravdu hodně dobrých povídek a pravidla se musela drobně upravit. Hlavní změnou bylo, že se počet vítězných povídek zvedl na 25. Tyto povídky se nyní postupně publikují na našem webu, kde si je může každý stáhnout zdarma. Já navíc chci s jednotlivými autory dále navázat užší spolupráci.

Když jsem zmiňovala Velkou povídkovou soutěž nedá mi to nezeptat se na tvou vlastní tvorbu. Asi není tajemstvím, že se už nějaký čas věnuješ vlastnímu rukopisu. V jaké fázi nyní rukopis je? A na jaký typ příběhu by se čtenáři měli těšit?

První rukopis jsem začal psát cca v roce 2005, kdy mi bylo patnáct. K tomu textu jsem se vrátil nyní po letech a musím říct, že je to strašně špatná věc, která mě spíše baví svou nedokonalostí. Od té doby jsem psal nějaké scénáře, věnoval se prodejním textům, napsal dost povídek a vždy rozpracoval nějaký další rukopis. Tyto příběhy formovaly určitý svět, který chci literárně obsáhnout, a nakonec jsem začal někdy v roce 2015 psát příběh, který nyní nese název Druhá šance a ten se stal finálním textem, jenž představím čtenářům. Do konce tohoto léta by měl být text připraven k redakci a vydání bych viděl na první kvartál roku 2021. Žánr je pro mě vlastně trochu oříšek určit. Je to hodně osobní příběh o vině a hledání rozhřešení a pochopení. To je zasazeno do světa, který padl a je úplně rozvrácen. Pracuje se s častými skoky do minulosti, přítomny jsou sci‑fi prvky či dokonce fantasy prvky. Já říkám, je to road trip, kdy nevíte, zda za zatáčkou skončíte sto let zpátky v minulosti nebo v úplně jiné dimenzi.

Jaké jsou tvé vlastní čtenářské preference a knižní „srdcovky“?

Je jen málo knih, ke kterým jsem se vracel. Nicméně mám oblíbené autory. Ti mě nějakým způsobem zasáhli nebo mě uhranul jejich způsob práce s postavami, příběhem a obecně textem. Určitě je to Stephen King či Cormac McCarthy. Oba jsou to velikáni, kteří mají navždy své místo mezi největšími mistry spisovatelského řemesla a mohu je počítat mezi své vzory. Jinak mám opravdu rád sci‑fi, nebojím se dobré fantasy, mám přečteno docela dost z klasiky…