Spisovatelé jsou borci
Josh Malerman:
„Stvoření v mé knize jsou zkrátka tím, co v nich čtenáři vidí. Co v té knize vidíte vy?“
Josh Malerman je americký spisovatel a zároveň zpěvák a textař detroitové kapely The High Strung. Šest let cestoval po USA a vystupoval na přibližně na 250 místech ročně. Dalo by se říci, že většina jeho románů vznikla na sedadle spolujezdce během cesty na další vystoupení. Jeho dosud nejúspěšnějším románem byl Bird Box, který se rovněž dočkal filmové adaptace se Sandrou Bullock v hlavní roli. Jeho další román Inspekce vyšel v ČR pod nakladatelskou značkou Fobos v březnu 2020.
Bird Box na Netflixu zaznamenal ihned obrovský úspěch. Jaké byly reakce a vaše pocity ráno po premiéře?
Skvělá otázka. Bylo to takhle: v den premiéry na Netflixu jsme film promítli v malém kině, kam jsme pozvali 70 lidí, a parádně jsme si to užili. V tu chvíli mi došlo, že tohle asi bude vrchol – sakra, řekl jsem si, ten film je vážně venku. Já a moje snoubenka jsme hned druhý den vyrazili na sever, do města, odkud Allison pochází, jeli jsme deset hodin. Dorazili jsme pozdě, asi v pět ráno. Usnuli jsme, a když jsme se vzbudili, na telefon mi chodilo jedno oznámení za druhým. A bylo to čím dál tím šílenější. Kniha se prodávala stále víc a víc, až se stala číslem 4 na seznamu nejprodávanějších titulů The New York Times. V tu chvíli jsem si řekl: „Do háje. Ono se to fakt stalo.“
Váš román Bird Box jste přirovnal k Rorschachovu testu. Vysvětlíte čtenářům, proč jste zvolil toto přirovnání?
Nevím, jestli to bylo mým záměrem, ale ona stvoření v mé knize jsou zkrátka tím, co v nich čtenáři vidí. Co v té knize vidíte vy? O to jde.
Bird Box se dostal do produkce Netflixu také díky vašemu manažerovi Ryanovi. Jak vaše spolupráce započala, bylo už od počátku vaším cílem dostat vaše dílo i na obrazovky?
Ryan Lewis je můj manažer. Už to bude 12 let, co jsme se potkali. Nejdřív si přečetl Goblina a to nás svedlo dohromady. Pak jsme společně pracovali na knize Unbury Carol a přesně v momentě, kdy jsme byli připravení ji vydat, mi povídá: „Poslyš, myslím, že mám lepší debutovku. Není lepší jako taková, ale víc se hodí na to, abychom ji vydali jako první.“ Tou dobou jsem totiž ještě nic nevydal. A Bird Box nám skutečně přišel jako dobrý debut.
Jakmile si ho Ryan přečetl, řekl mi, že hodlá začít řešit filmová práva. Opakovaně tvrdil, že jakmile podepíšeme smlouvu na knihu, zařídí to. A když jsme pak smlouvu podepsali? Splnil, co slíbil.
V kolika letech jste se začal věnovat psaní? Pamatujete si na svou úplně první tvorbu? Povídky ze školy, básničky z puberty?
Haha, to jste se strefili! Citově rozervané básničky na střední, pokusy o povídky a román na výšce. Knihu se mi „nedařilo“ napsat deset let, mezi 19 a 29 lety – tím myslím, že jsem žádnou nedokončil. Pak v mých 29 letech přišel životní zlom. Napsal jsem knihu jménem Wendy a v tu chvíli se moje tvůrčí stavidla konečně protrhla. Od té doby jsem napsal 32 knih, Malorie vyjde jako devátá. Nicméně mám v plánu vydat je dříve nebo později všechny, v té či oné formě. Asi by se ale dalo říct, že psaním jsem se začal živit až ve chvíli, kdy po Bird Boxu sáhli v nakladatelství HarperCollins. To a fakt, že si mě a moji skupinu vybrali, abychom nahráli ústřední písničku pro jeden seriál, mi umožnilo se psaním živit. Každopádně je zásadní vzít v potaz, že jsem z „pracovního světa“ více méně vypadl. 6 let jsem byl na cestách se svou kapelou, žili jsme z ničeho. Vydělávat jsem v podstatě začal až v nějakých pětatřiceti.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že máte na kontě mnoho nominací na zajímavá literární ocenění, ale málo z nich je proměněných na výhru. Jsou pro vás získaná ocenění důležitá?
Nevyhrál jsem žádnou. Myslím, že určití lidé vidí jiné lidi jako vhodné kandidáty na výhru cen a jiné zase ne. Když Bird Box nezískal cenu Brama Stokera za první roman, věděl jsem, že se na mě dívají jako na někoho z té druhé kategorie. To je v pohodě. Ani neříkám, že byl Bird Box lepší než ta kniha, která vyhrála. Zkrátka jsem ale věděl, že žádného Stokera nevyhraju. O těchto věcech rozhodují lidé.
Váš nejnovější román Inspekce pojednává o monogenderových společnostech. Myslíte si, že je důležité tematizovat to, že takové dělení je již v dnešní době přežitek?
Naprosto. Když jsem zasedl ke psaní Inspekce, ten nápad se mi zkrátka pozdával, byl drsný a zajímavý. Jak ale psaní postupovalo, došlo mi, že to téma je mnohem větší – že rozhodně nejde jen o napínavý příběh. Žijeme ve velmi zvláštních časech, jak moc dobře víte, a kniha jako Inspekce možná hlásá: ženy to nakonec vyřeší.
Kromě spisovatele jste i hudebník. Budeme předpokládat, že takovým highlightem, nejsilnějším momentem ve vaší spisovatelské kariéře, bylo zfilmování Netflixem a fakt, že hlavní roli bude hrát Sandra Bullock. Co je vaším oblíbeným, nejsilnějším momentem v hudební kariéře?
Ano! Když The High Strung (tak se jmenujeme) dělala předskokany pro skupinu Guided By Voices v Grand Rapid v Michiganu.
Šest let jsme křižovali Státy, neměli jsme domov, zato jsme odehráli horu koncertů, takže si dovedete představit, že jsme toho i spoustu zažili. Těch zásadních okamžiků byl aspoň tucet. Vzpomínám si, jak jsem se obrátil k našemu bubeníkovi, Dereku Berkovi, a řekl mu, že nehledě na to, jestli zítra prodáme milion alb, nebo se rozpadneme, těm šesti letům se jen tak něco nevyrovná. Něco takového prožijete jednou za život.
Jak spolu vaše dvě tvůrčí osobnosti (hudební a spisovatelská) korespondují? Máte období, kdy se věnujete pouze jedné z nich a poté se zase zaměříte na tu druhou, nebo záleží na náladě a rozpoložení, takže se střídají nahodile? Či snad spolu fungují lineárně?
Těžko říct, knížky jsou tu vždycky, nikam nemizí. Za rok přijdu se dvěma nebo třemi hrubými verzemi. Hudba, přinejmenším pokud chcete nahrát album, vyžaduje celou skupinu, což je třeba vzít v potaz. Rozhodně si pro jedno ani pro druhé nevyhrazuju nějaký přesný čas, prostě to přijde, ale v poslední době píšu hodně knížek a skládám hodně písniček. The High Strungs v současnosti dělají na dvou albech. Na obě se těším jako děcko.
Chtěl byste se s nějakou literární postavou, kterou jste stvořil, potkat i ve skutečném životě?
Zajímavá otázka. No jasně! Se všemi. Některé ale nejsou zrovna nejhodnější, takže bych je možná raději jen pozoroval zpovzdálí. Rozhodně bych se ale rád setkal s Malorie – řekl bych jí, že na mě udělala dojem tím, jak to ve světě, kde lidi chodí s páskou na očích, zvládla. Líbilo by se mi i setkání s Carol Eversovou. A vypravěčem v Carpenter’s Farm. S Walterem Kampem z Goblina. S Judith Nancyovou z Inspekce. S těmi bych rád zaskočil na skleničku.
V čem máte nebo kde hledáte inspiraci a náměty?
Kdekoliv a v průběhu celého dne. Neustále jsem otevřený nápadům. Dokonce i tenhle rozhovor by mohl být začátkem příběhu. Třeba jsou otázky stále... podivnější... odpovědi ještě víc, až bychom... napsali 300 stránek šílených blábolů a čtenáři by se nakonec dozvěděli, že vy a já jsme byli dva vojáci zranění na bojišti, co si navzájem plnili svá přání: jeden chtěl být odjakživa novinářem, druhý spisovatelem.