Novinka
Stačil jediný pohled. Psí oči nezklamaly.
To byl začátek dobrodružné cesty z nejsušší pouště světa do bezpečí české zahrádky.
PAS A PES
od Jakuba Kynčla
Procestujte Střední a Jižní Ameriku křížem krážem a navštivte místa, která nemá v nabídce žádná cestovka. Vyšplhejte v Panamě na 114metrového Němce Hermana a zjistěte, jak rychle se vám v Kolumbii pokusí vnutit všudypřítomný kokain a mizernou kávu. Vydejte se deštným pralesem po stopách nejkrásnějšího kostarického opeřence, se zatajeným dechem sledujte pomíjivou krásu noční orchideje v Belize a prožijte nejhlučnější noc roku v barevné Nikaragui. Proč? Protože za hranice všedních dnů můžete vycestovat i bez letenky. Stačí otevřít knihu s všeříkajícím názvem Pas a pes, která vychází v Nakladatelském domě GRADA.
Z klimatizované kanceláře rovnou do pralesa s hloupým úsměvem na rtech a jet‑lagu navzdory.
Může Čech se stálým zaměstnáním vměstnávat do pěti týdnů dovolené hromadu dobrodružství na druhém konci světa? Autor propojuje životní hobby hraničící s posedlostí se svou prací a pravidelně dokazuje, že ano.
V barvitých příbězích ze Střední a Jižní Ameriky se dozvíte, proč mohou být krevety ta nejbezpečnější objednávka, spolu s autorem budete stopovat jaguára v belizském pralese a potvrdíte si, že v Kolumbii nejdou pro výstřel daleko. A když dojde na osudové setkání se čtyřnohou tulačkou Norií ve vysušené chilské pampě, přesvědčíte se o tom, že láska hory přenáší. A někdy i ty šestitisícové.
Noria žila v nejsušší poušti, viděla největší oceán, domov ale našla až v malé české vesničce.
Jakub Kynčl
novinář, nadšený fotograf a cestovatel
Narodil se v den tragédie na bruselském stadionu krále Baudoina v květnu 1985. Jako by to předurčilo skutečnost, že na svých cestách rád vyhledává cíle typické pro tzv. temnou turistiku. Miluje čerstvě praženou jihoamerickou kávu a japonské stařené hovězí. V Česku přežívá, v zahraničí na cestách žije. Pokud by však ona cesta měla vést ke kopečku předražené zmrzliny na přeplněné pláži v Bibione, raději bude stát u grilu doma na zahradě. Zaměstnáním novinář, duší fotograf, srdcem gastrocestovatel. Hon za sběrem vlaječek symbolizujících navštívené země mu přibrzdila pandemie koronaviru. Aby maximálně využil čas, který strávil dočasně uvězněný hranicemi své vlasti, pořídil si s manželkou syna. Co s ním bude dělat po konci pandemie, zatím netuší.
Ukázka z knihy:
Každý máme nějakou závislost. Někdo není schopen fungovat bez šálku ranní kávy. Jiný potřebuje své tělo alespoň čtyřikrát týdně podrobit nějaké náročné fyzické aktivitě, aby se cítil dobře. Béďa Vomáčka potřebuje denně ke štěstí deset půllitrů chmelového moku v krvi. Béďa Vomáčka má problém.
I já mám ale svou závislost, cestování. A nejde o žádný nadnesený příměr. Je to závislost jako každá jiná. Jakmile určitou dobu nesedím v letadle, neplánuji aspoň nějaký prodloužený víkend v zahraničí a nemám před sebou vizi nějaké větší výpravy, dostavují se abstinenční příznaky. Neklid a podrážděnost jsou na pouhém počátku jejich seznamu. A bohužel, krátkodobé řešení situace neposkytne ani zaručená metoda cesty ke štěstí dle Bédi.
Už 16 let se pohybuji ve vodách české novinařiny. Před více než deseti lety jsem začal psát první reportáže ze svých cest, což mě postupně dovedlo k tomu, co tvoří z velké části můj život dodnes. Fotím a psanou formou se se čtenáři dělím o zážitky z cest. Podařilo se mi tak skloubit největší životní vášeň s mou každodenní pracovní náplní. To vše by nebylo možné bez podpory mých rodičů, kteří mi už v útlém věku umožnili vybarvit první navštívená místečka na mapě, a manželky Táni. Ta je vždy první nadšenou čtenářkou mých příběhů z různých částí světa.
Zatímco kamarádi postupně objevovali Jihovýchodní Asii a sdíleli všemi směry fotografie z thajských pláží, chrámů kambodžského Angkoru a terasovitých polí Vietnamu, já postupně více a více propadal kouzlu Střední a Jižní Ameriky. Tahle část světa mi vždy přišla daleko autentičtější, lidé upřímnější a pokrmy chutnější. Každá další cesta do těchto končin, do kterých se mnou prostřednictvím této knihy nahlédnete i vy, mě v tom utvrzuje zas a znovu. A že to nebývají ta nejtypičtější turistická místa. Přesvědčte se sami…
