Novinka
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!)
„Obchody? Natřískaný, člověče. Plný tašky si domů nosej. A my jsme tam v podstatě jedli jenom humra. Všechno, co tady říkaj v televizi, je čistá lež! Já tam byl a všechno viděl.“
děda Evžen
Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad.
Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým o čtyři dekády starším dědou měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, že se děda patnáctkrát ztratí, že rum je oficiální snídaně šampionů a troje trenky na měsíc v pohodě stačí.
Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejmete rudé třešničky z loga KSČM a naložíte je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.
Michaela Janečková je redaktorkou ekonomického zpravodajství České televize a editorkou pořadu Byznys ČT24. Aktuálně ji nejvíce zaměstnává dcera Josefína, ale spolupracuje také s Deníkem N, magazínem Forbes a serverem Voxpot.
Dneska ráno jsem měla něco zacucháno ve vlasech a zjistila jsem při zběžném ohledání, že to bude asi svatozář. V zárodku. Zajímavé, jak takhle člověk na cestách vyzjistí o svých bližních takové otravné vlastnosti. Tak třeba se ukázalo, že děda stále mluví. Zejména teda na lidi, což je obzvlášť znepokojující. Nezabrání mu v tom ani sluchátka vražená až do nitra lebky, ani otevřená kniha, ani klapky na oči, nebo to, že je potenciální posluchač pod vodou, nebo v koupelně, nebo ve vedlejší ulici. Taky při každém oslovení do přítomných bodře dloubne loktem, což mají teda lidi obecně hodně rádi. Na druhou stranu se ale taky ukázalo, že množství vypitého alkoholu se přímo úměrně rovná náladě posádky, takže řešením všech nepříjemných sociálních i tělesných situací je prostě PŘIDAT RUM. Díky tomuto prvnímu a jedinému kubánskému přikázání jsme včera strávili fajn den na pláži, kde bylo jen trošičku písečných blech. Děda v dobrém rozmaru si po večeři v pokoji dokonce trochu zacvičil, což spočívalo v tom, že si na postel umístil židli, opřel si o ni nohy a usnul. Not bad. #tresnevrumu