Článek
Vládci popela
pod kopyty koní se formuje revoluce!
Učitele tvůrčího psaní ze Severní Karolíny znal před pár lety jen málokdo, dnes jeho jméno rezonuje young adult čtenářskou komunitou napříč celým světem. Věhlas a slávu mu přinesla sci‑fi trilogie „Nyxia“, která na rozdíl od drtivé většiny obdobných titulů nenabízí jenom staré dobré, ale značně otřepané vzorce, nýbrž přichází s hlubší myšlenkou, která s pořádnou dávkou čtivosti způsobuje, že trávíte hodiny a hodiny s nosem zabořeným v knize.
Vesmírné dobrodružství překypující akcí, napětím, ale i špetkou romantiky dospělo ke svému zdárnému konci. Nicméně pokud stejně jako já patříte mezi věrné příznivce Scotta Reintgena, tak nemusíte věšet hlavu. Autor si pro své fanoušky připravil další literární perlu v podobě zbrusu nové duologie, která kromě parádního obsahu nabízí i úchvatné obálky, jež se dozajista stanou ozdobou vaší knihovny. Nicméně vezměme to raději hezky pěkně popořádku.
„Zakryju si oči. Z bouře vystoupí nádherná postava. Farian nechá film běžet, ale já vím, že fénix je pořád příliš jasný na to, aby ho bylo vidět. Nemůžu na něj ani pohlédnout, musím neustále mrkat a oběma rukama si zakrývat oči. Kůň jako takový není až tak úžasný. Když světlo zbledne, vidím, že jde o Maršálovu šedivou skvrnitou klisnu s ocelově zbarvenou špičkou ocasu.“
Mezi popularitou a nenávistí je jen tenká hranice!
Vládci popela nás zavedou do opravdu dalekých končin blíže neurčené budoucnosti, která je na jednu strana plná úžasných technologií, ale pokud se na minci podíváme z druhé strany spatříme koně coby tvory, kteří slouží nejen k přepravě, ale jako fascinující sportovní vyžití. V zemi, kde vládnou bohové, je lid rozdělen do tří „kast“ – čistokrevní Popeliáni vyhráli válku a jako správní vítězové teď určují pravidla hry, Tahoulinký, národ, který se musel sklonit před svým sokem a přiznat porážku, žije v jejich stínu, klínem mezi těmito znepřátelenými národy jsou Dividiáni, kterým osud sebral doslova všechno od jejich tradic až po jména či možnost svobodné volby.
A přece tu je jedna událost, ve které jsou si všichni rovni – Dostih, závod, který nezná smilování. Několik šťastlivců z řad reprezentantů každé ze společenských vrstev dostane jedinečnou příležitost změnit své postavení. Jezdci na hřbetech bájných fénixů, kteří se ráno rodí, aby večer zemřeli, budou muset prokázat nejen fyzickou zdatnost, ale také umění taktizovat a ovládat alchymii.
Dostih je unikátní možnost, jenže vítěz je jen jeden. Pravidla zní jasně: nesmíte nikoho úmyslně zabít, ve všem ostatním máte zcela volné pole působnosti. Vyhraj, nebo se staň obětí, zapiš se do dějin, či zůstaň na věky v zapomnění! Je jen na tobě, co si vybereš!
„Viděl jsi, co můžeme ztratit, když začneme válčit. Ale tohle?“ Ukáže na matčin hrob. „Tohle už nám vzali dávno, Adriane. Odvážili jsme se žádat svobodu a oni za to naše drahé zakopali pod zem. I mého staršího bratra zabili. Já přežil, protože jsem byl druhorozený. Tvoje matka je mrtvá, protože se narodila jako první. Pro ně to byla jen loterie.“
Fanoušci Hunger games budou slintat blahem!
Máte rádi tituly jako „Hunger Games“, „Divergence“ či „Čtyři mrtvé královny“? Pokud vaše odpověď zní ano, tak vězte, že jste právě našli svou novou lásku. Dějová linie vás doslova pohltí, v písmenkách se rozplynete a okolní časoprostor přestane existovat. Na obálce by rozhodně mělo stát varování „POZOR: vysoce návykové“, protože takhle dobrý příběh se mi do rukou nedostal už pěknou řádku měsíců. Troufám si tvrdit, že jak milovníci, tak i nováčci žánru budou nadšeni stejnou měrou!
První díl nové série lze tak s klidem v duši doporučit napříč všemi věkovými kategoriemi, každý si v něm totiž najde něco svého, jedinečnou jiskru, která si získá jeho knihomolské srdce! P.S. Milujete‑li ušlechtilá koňská stvoření, tak tohle budete přímo zbožňovat, protože právě oni zde hrají hlavní roli a celým počinem se neodmyslitelně proplétají.
„Ajala už je v sedle a v jedné ruce drží otěže naprosto úžasného koně, kterého vede směrem ke mně. Je krásně vyhřebelcovaný a připravený líp než většina fénixů v Maršálově stáji. Podává mi uzdu a čeká, až se vyhoupnu do sedla, abychom mohli vyrazit na cestu. Na Popeliánku má Ajala příliš krátké vlasy, ale na koni jezdí jejich typickým způsobem – jako vzpřímená socha. ‚Proč si vybrali mě?' zeptám se.“
Pokud by vás zajímalo, jak příběh představil sám autor, můžete se podívat na následující video